Direktivně vedená muzikotrapie

Muzikoterapeutické instrumentárium používáné při rehabilitaci poruch komunikace (dýchání, hlas, řeč, hrubá a jemná motorika)

Úvod
Nástroje užívané v muzikoterapii lze aplikovaně  s předem daným rehabilitačním cílem použít při rehabilitaci běžných poruch hlasu a řeči, stejně tak při neurorehabilitaci těžkých organických poruch a neurodegenerativních onemocnění. Jedná se většinově o nástroje z instrumentária  lidové/etnické hudby nebo tzv. staré hudby. Patří sem strunné nástroje jako např. kantela, lyra, monochord; z dechových koncová flétna; z perkusních nástrojů rámový buben, djembe, chrastidla, dešťová hůl; melodické perkuse jako je sanza a kalimba atd. Zvláštní skupinu tvoří nástroje s harmonizačním účinkem vyráběné přímo pro muzikoterapeutické účely – sansula, shanti a koshi zvonce, sundrumy, harmonizační rezonanční kolébky a lehátka a další.

Viagra bez předpisu je stejně jako oficiální Viagra https://lekarnanapotenci.cz/viagra-prodej-bez-receptu na předpis založena na bázi látky Sildenafilu, který u mužů vyvolává erekci, která může trvat až 6 hodin. Kolik to stojí? Cena tablety Viagra může mít rozličné hodnoty, v závislosti na edici a obsahu tablet v balení. U nás najdete vždy příznivé ceny.

Muzikoterapeutické nástroje používané v naší rehabilitační praxi

 Základní pravidla a přístup při rehabilitační práci s hudebními nástroji:
*Práce s nástrojem má přesně daný plán, způsob použití a předem daný rehabilitační cíl. Nástroj tedy není používán psychoterapeuticky ve smyslu hudební improvizace užívané v mnoha muzikoterapeutických modelech (humanická, psychodynamická muzikoterapie).  Z hlediska terminologického vymezení užívaného v muzikoterapii můžeme hovořit o direktivních technikách muzikoterapie, kdy nástroj  je užíván pod vedením terapeuta a terapeutický postup je předem daný (Kratochvíl 2002 in Kantor, Lipský, Weber 2009). Autoři článku upřednostňují formulaci, že provádí nepřímé rehabilitační techniky s využitím muzikoterapeut. instrumentária.
*Nástroj je rehabilitační pomůcka, pomocí které se provádí nepřímá rehabilitace postižení.
*Pacient je zaměřen na práci s nástrojem, nikoliv na rehabilitaci svého deficitu/ postižení.
*Nástroj musí být atraktivní a umožnit „úspěch“.

Oblasti rehabilitačního využití.
V komplexním rehabilitačním přístupu  u poruch hlasu, řeči, sluchu, nebo těžkých kombinovaných poruch, lze cíleným a přesně voleným použitím některých hudebních nástrojů efektivně ovlivňovat tyto oblasti: Svalovou funkci, v rámci které ovlivňujeme dechovou funkci; Percepci / senzorickou složku řeči; Smyslovou integraci jako neurofyziologický proces, který v CNS neustále probíhá; Sociální oblast/ pragmatickou rovinu komunikace. Současně je pasivní, ale především aktivní zkušenost práce s hudebním nástrojem výrazně motivačním faktorem zejména u těžkých, nebo chronických poruch.

Svalová funkce
Ovlivnění svalové funkce ve smyslu koordinace svalového napětí na úrovni hrubé i jemné motoriky:
– Postura a posturální svalstvo
– Dechová funkce (problematiku dechové funkce je nutno vnímat jako součást celkové svalové funkce v integritě posturálních svalů člověka (Frič, Kučera, 2014). Dechovou funkci ovlivňujeme ve smyslu koordinace svalů zapojených do dýchání. Pozn.: Dále je třeba vnímat tři dechové fáze (klíčková – hrudní – břišní) jako součástí jednoho celku dechového cyklu a ne jako izolovaný typ dechu. Následný  rhb. cíl je navození rovnováhy těchto tří fází dechového cyklu, nikoliv „nácvik jednoho (břišního) typu dechu!.
– Přiměřená pracovní tonizace těla při klinickém obraze fonorespiračních, artikulačních spasticit, nebo hypotonií
– Rozvoj hrubé motoriky, dynamické a statické koordinace těla
– Rozvoj jemné motoriky, dynamická koordinace horních končetin, nácvik funkčních prstových úchopů
– Rozvoj orofaciální motoriky, viz. dále kapitola

Percepce
Stimulace rozvoje sluchového vnímání na bazální úrovni vnímání zvuků neřečové povahy:
– Citlivost na zvuky a jejich intenzitu
– Stranovost slyšení
– Rozpoznání dominantního signálu proti akustickému pozadí
– Nácvik posloupnosti prostřednictvím prožitku zvuku v reálném čase.
– Rozvoj rytmizace  (vnímání rytmu prostřednictvím těla, nebo prostřednictvím hudebního nástroje)
– Posilování sluchové paměti (rozpoznání a opakování zvuků, nápodoba rytmu, opakování dynamického vzorce)

Smyslová integrace
Použitím hudebního nástroje působíme na více smyslů současně. Jedná se především o propriocepci, vestibulární aparát, zrak, sluch a hmat. Posilujeme tak smyslovou integraci (SI), která probíhá v CNS, tzn. příjem, zpracovávání, třídění informačních vzruchů, které vnímáme různými smyslovými orgány a receptory a plánování a vytváření odpovědí na tyto smyslové podněty. Nepřímo tak působíme na úrovni centrálních mozkových drah a řídících korových oblastí.

Sociální oblast
– Rozvoj sociálních dovedností přirozenou interakcí (zejména při práci ve skupině, nebo při práci rodič – dítě).
– Korekčně emoční zkušenost (možnost být úspěšný, změna komunikačního napětí, vybití emocí a energie).

Použití hudebních nástroju s ohledem na akustiku řeči:
Řeč je zvukový projev, který má svou melodii, rytmus a tempo. Hláska je jejím základním stavebním kamenem.  Z pohledu fonetiky a akustiky lze každou hlásku (stejně jako kterýkoliv jiný zvuk) definovat jejím průběhem (změnou energie) v čase a frekvenčním spektrem. Tyto dvě základní modality jsou klíčem pro dekódování jednotlivých hlásek v CNS. Frekvenční rovinu můžeme v zásadě vnímat skrze přítomnost či nepřítomnost tonální složky – znělost/neznělost. Dále  přítomností formantové složky (odpovídá též termín konsonantnost) a přítomností šumové složky.
Obr.1.:   V rámci průběhu je důležité pro odlišení hlásek její nasazení, pokles, držení a útlum. Pozn.:  Korelát na úrovni svalového napětí artikulátorů: intenze, tenze, detenze, ve fonetice (Palková 2004).

Obr.2.: Spektrální analýza hlásky „L“ a „K“. Hláska „L“  má pomalé nasazení, hláska „K“ velice rychlé. Rychlý způsob nasazení je důležitou akustickou charakteristikou pro explozivně tvořené hlásky, pomalý pro frikativy.

Obr.3.: Spektrální analýza vokálu „A“ a  hlásek v pořadí    „J-L-Z-S“.  Samohláska „A“ je znělá, má formanty a neobsahuje šum. Hláska „J“ je znělá, nemá výraznou  obsahuje formanty i šum. Hláska „Z“ je znělá, neobsahuje formanty, má šum. Hláska „S“ je neznělá, neobsahuje formanty, je přítomna jen složka šumu

Některé hudební nástroje odpovídají svým zvukem hláskám, nebo hláskovým skupinám jak svým charakteristickým průběhem tvořeného zvuku, tak frekvenčními charakteristikami. Jejich užití je nepřímá stimulacerozvoje sluchového vnímání na úrovni diskriminace hlásek / fonematického sluchu.

Obr.4.: Spektrální analýza úderu na buben. Patrné rychlé nasazení a pomalé odeznění, bez přítomnosti harmonických složek. Zvuk odpovídá neznělým explozivním hláskám.

Obr.5.: Spektrální analýza zvuku dešťové hole. Obsahuje pouze šumovou složku ve vyšších frekvencích s dlouhým průběhem, zvuk odpovídá neznělým sykavkám

    Obr. 6.: Spektrální analýza zvuku drhla. Opakující se pulzní zvuk s výraznou frekvenční charakteristikou. Odpovídá /napodobuje kmitnou hlásku R, která je znělá šumová hláska s přítomností formantů.

Obr.7.: Spektrální analýza zvuku sundrumu. Čistě tonální charakteristika (tzn. základní tón + formanty, dlouhá fáze odeznění. Odpovídá vokálům.